Spanilá jízda moto gangu Dalatem pokračuje. Co ještě navštívíme? Kávovou plantáž, plantáž černého koření, dechberoucí vodopády a možna přijde i Shakespear.
Vezmou piliny, podhoubí dají je do igelitu, spaří, prořežou igelit a pověsí pod sebe. Vlhkost je tu přijatelná, teplotu na noc udržují obložením pěstírny. Houby zkrátka rostou jako po dešti. Jedna pěstírna (rozuměj čtenáři budova - stodola) vyprodukuje asi 300kg hub. Takže se jen bojme, až někdo z Čech doveze recept hub s octem a v Dalatu ho patentují.
A všemu tomu vévodí Buddhové. Konkrétně nad Sloním vodopádem (to malé Iguazu) hlídá šťastný Buddha - šťastný je ten tlustší a usmívající se.
Aby se mladí mohli vzít musí dívka dostat vjenem bůvola. Byla však chudá dívka a chlapec a ti se měli moc rádi. Tak moc že se jim povedlo obměkčit chlapcovu rodinu a ta svolila, aby dívka přinesla jako věno kuře - přesněji kohouta. A tak dívka šla lovit do lesa a zemřela. Mladík se trápil a odešel z vesnice. A pak tam hrálo nějak roli číslo devět - celkový počet ostruh kohouta, ale to jsem z rodilé vietanglištiny nepochopil. A proto si to připomínají každý rok o slavnostech, aby i chudí měli možnost se brát.
A to je konec moto výletu. Vlastně ne! ještě dechberoucí západ slunce nad přehradou. A poté autoškola centrem Dalatu v 18:30 tzn když jedou všichni někam - domů pracovat, bavit se nebo jen tak brzdí provoz, aby dostáli pověsti asijských měst. A sice s drobnou podporou chrabrého jezdce z pozadí, kdy občas bliknul, aby i ostatní viděli, že jede neohrožený jezdec! Evropan! A bez světel!
Kávu si osladím...
Vlastně ani sladit nemusím. Vietnamci pijí jakousi formu ručně překapávané kávy - ze sítka do skleničky. Na spodku sklenky je místní verze salka. A aby to bylo jó fajnový kápnou na to limetku. Samizřejmě Vám udělají i černou kávu a poměrně chutnou.
Weasel coffee
Weasel = lasička a ... moudří už tuší... Popravdě, nevím jestli byly v kleci lasičky nebo cibetky a už vůbec nevím jestli ty lasičky jí kávu dobrovolně nebo proto, že musí. Princip je stejnej. Sežerou, v bříšku zfermentujou a spodem pošlou na sušící paletu, pražení a následně konzumaci.
Trochu jsem průvodce zaskočil se znalostí ohledně skutečné cibetkové kávy a falešné od zvířat v klecích, kdy nemají možnost volby zrn. A je to prach sprostý business. Moc se na tu info netvářil. Jde sice o hovno, a to doslova, ale krom mojí princezny mě podpořily i ty dvě izraelské a svorně na protest jsme si dali kávu necibetkovou.
Pepřnice nebo Pepřovnice?
No schválně jak nazvete místo, co vypadá podobně jako vinice, jen na ní roste pepř. Betonové sloupky obrůstají touto rostlinou. Následně na ní vyrostou zelené kuličky. Ty se buď zbaví šlupky a usuší tzn bílý pepř nebo se suší se šlupkou a praží a máme černý pepř. Bílý je prý slabší.
Poznámka:
Zelený pepř, přesněji zelené kuličky lze koupit ve vybraných vietnamských obchodech nebo v SAPA tržnici.
Nalíčené lichi
Vypadá to jako lichi, místní to trhají suší melou, ale lichi to není? Co je to?
Dobrá nebudu vás trápit. Já byl také překvapen! Jedná se o červené curry! Okolo Dalatu ho roste opravdu mnoho a jeho sběr a zpracování patří k místní obživě.
Houby bez octa
Doposud jsem nevěděl jak rafinovaně místní pěstují houby - v Čechách známé jako sloní uši (myslím).Vezmou piliny, podhoubí dají je do igelitu, spaří, prořežou igelit a pověsí pod sebe. Vlhkost je tu přijatelná, teplotu na noc udržují obložením pěstírny. Houby zkrátka rostou jako po dešti. Jedna pěstírna (rozuměj čtenáři budova - stodola) vyprodukuje asi 300kg hub. Takže se jen bojme, až někdo z Čech doveze recept hub s octem a v Dalatu ho patentují.
Buddha a vodopády
Stihli jsme jedny vodopády ve stylu Iguazu - přesněji jako jeden pramínek. A druhé s trochou představivosti něco jako Niagarské jen asi v měřítku jedna ku deseti tisícům. Nicméně příroda je tu krásná. O tom bez diskuze.A všemu tomu vévodí Buddhové. Konkrétně nad Sloním vodopádem (to malé Iguazu) hlídá šťastný Buddha - šťastný je ten tlustší a usmívající se.
Ach Rómeo
Vietnam je pln etnických skupin. Jedna žije v "Kuřecí vesnici". Troch jsem se ztrácel v průvodcově anglicko-vietnamském dialekt, ono převyprávět celého Romea s Julií není jen tak, tedy případné nepřesnosti prosím omluvte.
Aby se mladí mohli vzít musí dívka dostat vjenem bůvola. Byla však chudá dívka a chlapec a ti se měli moc rádi. Tak moc že se jim povedlo obměkčit chlapcovu rodinu a ta svolila, aby dívka přinesla jako věno kuře - přesněji kohouta. A tak dívka šla lovit do lesa a zemřela. Mladík se trápil a odešel z vesnice. A pak tam hrálo nějak roli číslo devět - celkový počet ostruh kohouta, ale to jsem z rodilé vietanglištiny nepochopil. A proto si to připomínají každý rok o slavnostech, aby i chudí měli možnost se brát.
A to je konec moto výletu. Vlastně ne! ještě dechberoucí západ slunce nad přehradou. A poté autoškola centrem Dalatu v 18:30 tzn když jedou všichni někam - domů pracovat, bavit se nebo jen tak brzdí provoz, aby dostáli pověsti asijských měst. A sice s drobnou podporou chrabrého jezdce z pozadí, kdy občas bliknul, aby i ostatní viděli, že jede neohrožený jezdec! Evropan! A bez světel!