Kdo by to byl řekl, že v rámci cesty Vietnamem nahlédnu do kultury o trochu bližší co do vzdálenosti od Čech - do kultury Izraele.
Na homestay kde v Dalatu přebýváme jsou převážně hosté z Izraele. Mototrip jsem absolvoval s Adi, komunikativní slečnou která vyrostla v New Yorku.
Chvíli jsme rozprávěli na téma cestování a vysvětlila nám, že Izraelci nejsou extra nároční ale stejně jako se nebojí chválit a že prý to umí, tak není nic horšího než skupina nespokojených příslušníků tohoto národa. Jejich země je upovídaná a tak se dobré i špatné recenze roznáší snadno. Proto také do některých oblastí / ubytování jezdí všichni a jinam ne.
Jo! A taky mi prozradila, že Eilat je super na potápění a Tel Aviv na surfing. Tak je Vám jasné kam budu koukat po lowcost letenkách.
Jinou foto k tomu to postu nemám tak se alespoň podívejte na motoprincezny Janičku a Adi.
Chvíli jsme rozprávěli na téma cestování a vysvětlila nám, že Izraelci nejsou extra nároční ale stejně jako se nebojí chválit a že prý to umí, tak není nic horšího než skupina nespokojených příslušníků tohoto národa. Jejich země je upovídaná a tak se dobré i špatné recenze roznáší snadno. Proto také do některých oblastí / ubytování jezdí všichni a jinam ne.
Jo! A taky mi prozradila, že Eilat je super na potápění a Tel Aviv na surfing. Tak je Vám jasné kam budu koukat po lowcost letenkách.
Vojanda 21
Večer přijela nová skupina. Když vcházíme s Janičkou do společné jídelny s obývákem hezky se na mě usmívá sympatická, drobná slečna a jemným hláskem mě zdraví 'Hello'. Netrvá to ani pět minut a zabředneme do rozhovoru.
"Jsem na půlroční cestě. U nás po vojně zkrátka vyráží do světa každý. Než začne rodinnou etapu života. Je mi 21 akorát jsem dokončila armádní etapu (pozn. autora 2roky) a cestuji. Dokonce i ženy jdou do armády. Kdybychom se neuměli bránit jako národ bychom vymizeli!" Se zájmem, notnou dávkou hrdosti a trochou podtextu hořkosti my vysvětluje jak to u nich doma chodí.
"Na vojně jsem dělala instruktorku střelby a co ty? Byl jsi na vojně?" Tak jsem ji vysvětlil, jaká u nás vojna bývala (alespoň co mi kdo řekl) a že v době kdy se v rámci výcviku vystřílelo deset náboju a zbytek byla instruktáž mytí záchodů kartáčkem jsem zvolil univerzitu. A dnes již máme armádu profesionální. "A co bys dělal kdybys musel do boje?" Přiznávám otázka mě zaskočila, ale vybrousil jsem z ní moderně, po Roznerovsku (voliči SPD prominou). "Mám výcvik potápení, horolezení a přes deset let praxe v IT, myslím že bych se uplatnil jako spojař u žabích mužů." "Jestli se umíš potápět a slaňovat, tak už ti moc nechybí, jen pořádnej výcvik se zbraní a mohl bys ke speciálům", nadšeně mě nabádá. Naštěstí zakročila paní domácí se slovy večeře!
Podává se nějaké Izraelské národní jídlo. "Je pátek a to je u nás den, kdy se před večeří modlíme, kdybyste chtěli, můžete se oba přidat. "A nevadí že nevím co říkat?" "Jasně že né!", v očích se jí blílýskla radost. "Modlidbu předříká Joachim". Joachim mne trochu zklamal, četl ji z mobilu. Naštěstí jsem se chytil závěrečné "amen". A mohl začít jíst.
"Až navštívíš Izrael, zjistíš jal to má chutnat doopravdy!" dodala v průběhu večeře. A do izraele se vydáme protože nás Adi (slečna z motogangu) pozvala.