Na východě ostrova je vyhlášené molo s plovoucí restaurací. Jídlo je tam tak čerstvé, že vidíte jak jej vyndavají z vody. Pro duševní potravu je třeba zajet ještě trochu jižněji, do Pagody kde možná stihnete 'bubnujicího Mike Terranu', ale s holou hlavou.
Brzy ráno (dobře tak moc brzy to nebylo, v osm) vyjíždíme na vodopády Suoi Tranh. Vstup je skrze jakýsi Afropark, přesněji řečeno park s betonovými zvířaty a místy pro grill.
Samotný vodopád není velký. Je to taková tůňka s asi 4 metrovým spádem avšak má své kouzlo tedy minimálně do doby než sem naběhne autobus turistů.
Vodičku ne!
Janička moc vodu ne-e. Je ale takový hic, že pomalu krok po kroku se osměluje a leze do tůně. Drobná asiatka (thajka nebo indonézanka) ji pozoruje a v mžiku začne cákat vodu a chychotat se. Tohle udělat já tak jsem mrtev ;)))) Ale musím říci že já i asijský přítel slečny jsme se dobře bavili jak na sebe holky cákaly. Jó škoda, že nebyl i bahenní ring.
O 30 minut později...
Plovoucí restsurace mají styl. Barely, dřevěná podlaha, plastové židle a místo lednice sítě ve vodě. Živé jídlo se nekazí! Takto dobré tigří krevety jsem ještě neměl!
A půjde to ven!
Né ty krevety! Prozradím vám, čtenářům gurmetům jak si udělat delikátní dip ke krevetám!
- namletý bílý pepř ( s trochou černého)
- sůl
- šťáva z limetky ( kdo tam nacpe citron toho bude ve snu Babica strašit cely týden)
Mike 'mnich' Terrana
Jihovýchodní pobřeží zdobí dominanta Truc Lam - Ho Quoc Pagoda. Chvíli chodíme a fotíme. Je to po dlouhé době jeden z wow chrámů! Stojí za vidění.
Dva mniši ve žlutém nenápadně přistupují k bubnu a zvonu s beranidlem. Do ticha zazní gong. Druhý mnich zvedá ruce paličky ( spíše dřeva) zkříží nad hlavou a majestátně udeří 2x do bubnu o metrovém průměru. A tím výzva k modlení nekončí! Rozjede se bubenicko-gongová 'show' po které mniši i budhisté přítomní jdou k modlitbě.
Když zapadá slunce do moře, je to vždy nádherná podívaná. Obzvláště po západu když obzor rozzáří oblaka.
