Ráno se to zdál být docela obyčejný den. Ale pak se stala spousta nečekaných událostí...
4:50 budík. Co by člověk neudělal pro fotku "ranní plovoucí trhy". Sehnat v přístavu někoho, kdo vás sveze je bez problému. Tito lidé si vás povětšinou najdou sami.
T.R.H.
Trocha Rezavého Harampádí, musím říci, že plovoucí trhy jsou pro mě dost zklamání. Když googlím tak nalézám fotky dřevěných loděk s prodejci. A teď ta realita.
Ve všech případech se jedná o velké moto lodě a tu a tam malou motoloďku. Hodně se prodávají banány, ananasy a kokosy. Při tom vidím rodiny žijící na dezolátním housebotu, velmi často s šatníkem (ramínka) na zádi. Jestli jsou z tohoto cestovatelé tak odvařeni, tak jsem asi divný já.
Shrnem si to. Vstal jsem před pátou (na krtka=zalepená očka), viděl jsem to samé jako v Chau Doc s tím rozdílem, že bylo šero, pod mrakem, na dalku moc nešlo fotit. Takže jsem posnídal na lodi trs banánu (pozn. nejdražší banány v mém životě - 210Kč počítám-li výdaj pro oba včetně banánů).
Can Tho
"Prosím dva lístky do Can Tho", "myslíte Can Thó" opravuje mne slečna u přepážky "prostě sem" ukazuji mapu. "A číslo recepce kde vás vyzvedneme?" "Nevím, ale adresu vám dám". " Já potřebuji číslo, pro řidiče" Tak Mu dejte mé, Vietnamské". Následuje deset minut objasňování proč potřebuje číslo. Na netu není, moje z nějakého důvodu nelze použít. Nabízím číslo kavárny naproti. "Ale to není recepce!" Patovou situaci řeší až šéfka. Ustoupila o krok z hrany krutého procesu, povolila vyzvednutí bez čísla.
Jinak ale musím FUTA bus pochválit, jsou znamenití. Fungují přesně. Jsme v Can Tho!
CS Nguyen
Couchsurfing už pro vás není neznámý pojem (pokud stále je, zkoukněte díl kecalla na toto téma). Oslovil jsem Nguyen zda li se nechce setkat a popovídat. Vlastní kavárnu v centru.
"Rada vás poznávám, jste z Čech, to je super. Mám přítele z Pardubic!"
Je opravdu fajn. Dozvídáme se spoustu věcí o jídle, třeba, že to co jsem měl za okurku, tak je ve skutečnosti zelený banán. A ta červená kostka v jídle je to co Janička nepozře! Vařená vepřová krev! "To raději šneka" komentuje to Džejn.
"A jak je to tu s trhy? Vypadají jako na obrázku?" Směje se, "ne tak to opravdu ne" a potvrzuje mi mé zážitky s předchozích dnů. "Většina lidí je po zkušenosti z Thajska dost zklamaná dodává".
Sice nemám fotku východu slunce nad Mekongem, ale zase vím jak se balí palačinka do listů! Jinými slovy, jak se jí Vietnamské pancake.
Jak mě oholili
A taky ostříhali. Přišlo to tak náhle, něco jako v tom v tipu: "Ty jsi ženatý, to musíš být šťastný.... no to musím".
"Máš to dlouhý nechceš se nechat střihnout?" Nechci, ale je mi opravdu hic a budou vánoce, tak bych mohl. "Jen když mě i oholí a to břitvou!"
A už sedím v křesle. Hraje si se mnou solidně. To bude raketa! Počítám, že v ČR by to bylo tak osm stoveček (s jakou přesností a smyslem pro detail ... je vidět, že ho práce baví).
Nastupuje manželka (jeho). Asi mě má za šimpanze, neb mě holí i čelo! A oblasti (nebojte bavíme se o obličeji) kde jsem lysý. Bože jestli mne vezme obočí tak nahlásím v práci, že jsem umřel a zmrtvých vstanu, až doroste.
Uffff obočí mám a nepodřízla mne... asi mají Čechy rádi. Stálo to raketu, celých 50Kč.