„Alpy tě ohromí, Karle, ale tohle tě dojme.“ ... Na to abych našel ten 'vysněný' Vietnam, jsem musel skoro až k hranicím, kam noha turisty nešlápla.
Paní na recepci kroužkuje dvě místa na mapě a to jsou cíle pro dnešek.
Brzdím skůtr, u cedule s nápisem STOP. Hlídač ukazuje dvacet metrů za mě "ticket ticket". "ale tam nikdo není!" Chvilku cosi mumlá a ulazuje ať čekáme. Během chvíle se ze zóny za stopkou přiřítí na mopedu paní, projede okolo nás a sedne si do budky. platíme lístek, paní se zvedá a jede zpět. Opět brzdím u cedule s nápisem STOP. "Ticket prosím" usmívá se a utrhává konec lístku. Pak ukáže a jedeme dál. Některé postupy prostě v téhle zemi nepochopím, proto se raději usmívám.
Bohužel, nejsem a nikdy jsem nebyl malý speleolog, tak zbytek dokáži ocenit jen slovy kámen, šutr, krápník. Punc výletu přidává 'gang' mladých školaček.
"Pane, pomůžete mi s domácím úkolem?" "Jistě rád" a v duchu si říkám snad nebudeš chtít zkontrolovat pravopis z Češtiny, to bys jedničku nedostala.
"Co si myslíte o tomto místě a naší zemi? Láká vás znovu navštívit Vietnam?" Pečlivě, ale pravdivě volím odpověď, protože vše dokumentuje na mobil pan učitel. Zpětně mě mrzí, že jsem nezmínil ekologii, zde je prostor hlavně pro mladou generaci.
Zastavila motorka. Po stranách chladící boxy. Zmrzlinář sahá do boxu a vyndavá kostku ledu s prkénkem. Po straně je odkládací pult. Je to taková škrabka, statický hoblík. Naškrábe led, polije sirupem, salkem a woalla, ledová tříšť je na světě.
Ráno, v ulici vedle mají skvělé skládané rýžové nudle s jakýmsi salámem. Holky už si nás pamatují, ale místní náhodní strávníci ještě ne. Mezitím co konverzujeme v jednoduché angličtině obohacené o pantomimu s učitelem piána, dalších 15 lidí nás pozoruje. Jak jíme, jak to jíme hůlkami, a vůbec jak to, že ten divně velký evropák má tílko! Po ránu je jen 26° to je na mikinu! Vždyť nastydne!
Večeře: "Hallo, sedněte si" ty masa na špejli vypadají sakra dobře! Paní nese talíř. Pepa nese mísu, Ema solí. Promiňte nechal jsem se unést vzpomínkou z dětských let. Položí talíř kde jsou nudle, okurka, mleté maso na špejli, listový salát, ananas a ty divně pendreko-chutnající byliny. Usmívá se. Čím víc tápeme, tím víc se usmívá."Tady je rýžový papír, zabalíš namočíš do omáčky sníš. A teď ty!"
Večeře je tentokrát kulturně sociální s prvky humoru a satiry, ale je výborná.
Desert: ovocný šejk. Z ovoce co neznám. Ale chvíli hádejte, prozradím příště. Paní když vidí, jak jsem překvapen, dává mi porci ovoce zdarma a má ohromnou radost.
Je tomu skutečně tak! Neturistický jižní Vietnam existuje. A já doufám, že ještě chvíli bude, aby i další cestovatelé poznaly srdečnost a přátelství domorodců.
Paní na recepci kroužkuje dvě místa na mapě a to jsou cíle pro dnešek.
Brzdím skůtr, u cedule s nápisem STOP. Hlídač ukazuje dvacet metrů za mě "ticket ticket". "ale tam nikdo není!" Chvilku cosi mumlá a ulazuje ať čekáme. Během chvíle se ze zóny za stopkou přiřítí na mopedu paní, projede okolo nás a sedne si do budky. platíme lístek, paní se zvedá a jede zpět. Opět brzdím u cedule s nápisem STOP. "Ticket prosím" usmívá se a utrhává konec lístku. Pak ukáže a jedeme dál. Některé postupy prostě v téhle zemi nepochopím, proto se raději usmívám.
Da Dung
Hora s jeskyněmi a několika sochami Buddhy. Buddhové zasazeni do členitosti horniny, jsou velkolepí. V kombinaci s tichem a paprsky světla až přímo spirituální.
Bohužel, nejsem a nikdy jsem nebyl malý speleolog, tak zbytek dokáži ocenit jen slovy kámen, šutr, krápník. Punc výletu přidává 'gang' mladých školaček.
"Pane, pomůžete mi s domácím úkolem?" "Jistě rád" a v duchu si říkám snad nebudeš chtít zkontrolovat pravopis z Češtiny, to bys jedničku nedostala.
"Co si myslíte o tomto místě a naší zemi? Láká vás znovu navštívit Vietnam?" Pečlivě, ale pravdivě volím odpověď, protože vše dokumentuje na mobil pan učitel. Zpětně mě mrzí, že jsem nezmínil ekologii, zde je prostor hlavně pro mladou generaci.
Pan zmrzlinář
Pamatujete si, když v devadesátých letech začali prodávat točenou ledovou tříšť? S trochou osobitého podání ji zde naleznete také.
Zastavila motorka. Po stranách chladící boxy. Zmrzlinář sahá do boxu a vyndavá kostku ledu s prkénkem. Po straně je odkládací pult. Je to taková škrabka, statický hoblík. Naškrábe led, polije sirupem, salkem a woalla, ledová tříšť je na světě.
Přátelé na cestách
Děláme si tu spoustu přátel nebo alespoň milou společnost na cestách.
Ráno, v ulici vedle mají skvělé skládané rýžové nudle s jakýmsi salámem. Holky už si nás pamatují, ale místní náhodní strávníci ještě ne. Mezitím co konverzujeme v jednoduché angličtině obohacené o pantomimu s učitelem piána, dalších 15 lidí nás pozoruje. Jak jíme, jak to jíme hůlkami, a vůbec jak to, že ten divně velký evropák má tílko! Po ránu je jen 26° to je na mikinu! Vždyť nastydne!
Večeře: "Hallo, sedněte si" ty masa na špejli vypadají sakra dobře! Paní nese talíř. Pepa nese mísu, Ema solí. Promiňte nechal jsem se unést vzpomínkou z dětských let. Položí talíř kde jsou nudle, okurka, mleté maso na špejli, listový salát, ananas a ty divně pendreko-chutnající byliny. Usmívá se. Čím víc tápeme, tím víc se usmívá."Tady je rýžový papír, zabalíš namočíš do omáčky sníš. A teď ty!"
Večeře je tentokrát kulturně sociální s prvky humoru a satiry, ale je výborná.
Desert: ovocný šejk. Z ovoce co neznám. Ale chvíli hádejte, prozradím příště. Paní když vidí, jak jsem překvapen, dává mi porci ovoce zdarma a má ohromnou radost.
Je tomu skutečně tak! Neturistický jižní Vietnam existuje. A já doufám, že ještě chvíli bude, aby i další cestovatelé poznaly srdečnost a přátelství domorodců.