Když může Dan ve žlutých Trabantech procestovat svět, tak ...
já alespoň pojedu
na tom žlutém mopedu
do Mỹ Sơnu.
Narciska, jak Janička pojmenovává náš žlutý skůtr (s vlastnostmi řidiče nemá pojmenování co do činění) nepatří mezi atomové motorky. Tak když ručička hladoměrky ukazuje, že je čas krmení, stavíme na benzíně. Výřečné 'full' je opětováno ještě výmluvnějším 'Ok'.
Pak se ozve malý Vietnamec "odkud jste"? "Z Čech", odpovídám. "Čekoslovakia? Košice? Poprad? Bistrica? Já Já u vás za mlada studoval." Skoro až se slzami v očích mi tiskne ruku. Chvíli si povídáme a berem na něj číslo. Škoda jen, že jmenoval pouze slovensko. I tak mám ale radost, že slyším Česko-Slovenštinu.
První je samotný areal - nadstandardně přehledný dokonce i čisté záchody. A potom samotné ruiny. Po delší době opět dělám cestovatelské ... WOW. Čím víc toho na cestách vidím tím obtížnější je nalézání těch WOW momentů, ale o to větší a silnější zážitky to jsou.
Pro zájemce: když si odmyslím až magičnost ruin, tak přesnost použitých cihel je skutečně ohromující.
Početná čínská rodinka musí mít foto do alba! A musí tam být všichni, jinak to prostě nejde. A to jsou ty chvíle kdy jste rádi, že okolo jsou lidé, kteří vás vyfotí.
Rád na cestách pomáhám, a toto je samozřejmost, která se neodmítá. A ještě si zopakuji čínštinu. Namísto očekávaného sýr, úsměv nebo pozor začnu odpočítávat "í ár san" a Číňaně se chichotají. Buď je pobavil můj Sichuánský dialekt, nebo jsem si prostě v důsledku špatného přídechu objednal kuřecí stehno. Každopádně fotku mají a rozhodně s úsměvem.
já alespoň pojedu
na tom žlutém mopedu
do Mỹ Sơnu.
Čekoslovakia! Já studoval v Košicích...
Narciska, jak Janička pojmenovává náš žlutý skůtr (s vlastnostmi řidiče nemá pojmenování co do činění) nepatří mezi atomové motorky. Tak když ručička hladoměrky ukazuje, že je čas krmení, stavíme na benzíně. Výřečné 'full' je opětováno ještě výmluvnějším 'Ok'.
Pak se ozve malý Vietnamec "odkud jste"? "Z Čech", odpovídám. "Čekoslovakia? Košice? Poprad? Bistrica? Já Já u vás za mlada studoval." Skoro až se slzami v očích mi tiskne ruku. Chvíli si povídáme a berem na něj číslo. Škoda jen, že jmenoval pouze slovensko. I tak mám ale radost, že slyším Česko-Slovenštinu.
UNESCO
Mỹ Sơn, čtěte jak vidíte, žádné anglické [máj san], je oblast na seznsmu UNESCO. Ruiny z říše Champa mě ohromují hned v několka směrech.První je samotný areal - nadstandardně přehledný dokonce i čisté záchody. A potom samotné ruiny. Po delší době opět dělám cestovatelské ... WOW. Čím víc toho na cestách vidím tím obtížnější je nalézání těch WOW momentů, ale o to větší a silnější zážitky to jsou.
Pro zájemce: když si odmyslím až magičnost ruin, tak přesnost použitých cihel je skutečně ohromující.
Pozor, vyletí ptáček
Je pozoruhodné, že skrze většinu jazyků při fotkách odpočítáváme, než fotograf zmáčkne tlačítko.Početná čínská rodinka musí mít foto do alba! A musí tam být všichni, jinak to prostě nejde. A to jsou ty chvíle kdy jste rádi, že okolo jsou lidé, kteří vás vyfotí.
Rád na cestách pomáhám, a toto je samozřejmost, která se neodmítá. A ještě si zopakuji čínštinu. Namísto očekávaného sýr, úsměv nebo pozor začnu odpočítávat "í ár san" a Číňaně se chichotají. Buď je pobavil můj Sichuánský dialekt, nebo jsem si prostě v důsledku špatného přídechu objednal kuřecí stehno. Každopádně fotku mají a rozhodně s úsměvem.
