Když s ke mě přisedne vietnamec a umí alespoň frázi anglicky, je to fajn. Když umí trochu mluvit je to zábava a dozvídám se spoustu věcí. Když ale potkám vietnamce co mluví Cambridge angličtinou, s dialektem rodilého Brita, říkám si paráda! A zároveň "musíš máknout, možnosti na to máš".
Bus se kodrcaá z autobusového nádraží směrem na Chau Doc. Bus je tak starý, že už ani čas nemá touhu na něm dál působit. V ČR bychom ho použili jako stroj na máslo a věřte bylo by utlučeno brzy, ale tady, tady přepravuje lidi. Vy techničtější, věnujte prosím pozornost praktickému zabezpečení dveří!
Ukazujeme si fotky. Radí mi kam jet a povídáme o cestovaní. "Nesmíš minout Tra Su, to je to nejlepší zde v kraji." (Tra Su neznamená trasu ale myslí tím unikátní ptačí rezervaci v oblasti močálu).
Nejdřív motorovou lodí meandry asi 10min. Pak přesedáme na pádlovací loďku. Celou řeku / močál pokrývá zeleň, podobná té co dáváme do akvárek. Je to PARÁDA! Šero kořenů střídá živa zeleň hladinových roslin, osvícených pronikajícími paprsky. Fotím co to jde, ale je to náročné jak na světlo tak na kompozici. Snad se zadaří! Nad hlavou poletují ptáci. " Kdybych dával víc pozor v hodině ornitologie v 8. třídě... třeba bych i věděl co tu létá!"
"Ahoj, odkud jsi, jak se jmenuješ?", pokládá naučené fráze pohledná mladá vietnamka cestou z observatoře. Neustále se culí, chtěla by si povídat ale neví jak ( chlapcům z její skupiny to asi moc nevadí :) ).
Cestou z močálů jedeme okolo motogangu asi 15 teenagerů. Dva z nich se osmělují," Ahoooj! " Nahazuji šťastny cesto-usměv, mrknu očkem, zaomeniuc, že mám brýle a volám, "Ahoj lidi!" Prolamuje to ostych! Všichni začnou mávat a zdravit! Lidi jsou tu prostě skvělí!
Večer si povídáme o všem možném. Od Vietnamu až po Saigon. A pry vypadám(e) na 27. Super ještě nejsme na odpis a to jsem se ani neoholil;)
Bus se kodrcaá z autobusového nádraží směrem na Chau Doc. Bus je tak starý, že už ani čas nemá touhu na něm dál působit. V ČR bychom ho použili jako stroj na máslo a věřte bylo by utlučeno brzy, ale tady, tady přepravuje lidi. Vy techničtější, věnujte prosím pozornost praktickému zabezpečení dveří!
Spolusedící
Cestuje s kamarády a jezdit s nimi by byla asi zábava. Osvětluje mi taje Vietnamu. "Ty divné kokosy mají v sobě ovoce - Tham Not". "Tohle sladké pití je dobré v horku....." "a co je tohle? " Ptám se na fotku jakýchsi oříšků co mi poslala kámarádka..." Jo to je moc dobrý, ale je to dražší a tak to všude nekoupíš..."
Ukazujeme si fotky. Radí mi kam jet a povídáme o cestovaní. "Nesmíš minout Tra Su, to je to nejlepší zde v kraji." (Tra Su neznamená trasu ale myslí tím unikátní ptačí rezervaci v oblasti močálu).
Na ptáky!
Podívaná je to vskutku unikátní. Romantiku střídá wow efekt, něčeho co jsem ještě neviděl. Tady by se mi hodila moje třístovka ( objektiv). Ale tahat to celou dobu pro dvě hodiny. Musí stačit to co mam s sebou.
Nejdřív motorovou lodí meandry asi 10min. Pak přesedáme na pádlovací loďku. Celou řeku / močál pokrývá zeleň, podobná té co dáváme do akvárek. Je to PARÁDA! Šero kořenů střídá živa zeleň hladinových roslin, osvícených pronikajícími paprsky. Fotím co to jde, ale je to náročné jak na světlo tak na kompozici. Snad se zadaří! Nad hlavou poletují ptáci. " Kdybych dával víc pozor v hodině ornitologie v 8. třídě... třeba bych i věděl co tu létá!"
Observatoř
Tak by se dala nazvat pagoda, ze které je vidět nad stromy. Škoda, že paní akorát zamkla dalekohled. Nevadí mě se stejně víc líbí močál."Ahoj, odkud jsi, jak se jmenuješ?", pokládá naučené fráze pohledná mladá vietnamka cestou z observatoře. Neustále se culí, chtěla by si povídat ale neví jak ( chlapcům z její skupiny to asi moc nevadí :) ).
Cestou z močálů jedeme okolo motogangu asi 15 teenagerů. Dva z nich se osmělují," Ahoooj! " Nahazuji šťastny cesto-usměv, mrknu očkem, zaomeniuc, že mám brýle a volám, "Ahoj lidi!" Prolamuje to ostych! Všichni začnou mávat a zdravit! Lidi jsou tu prostě skvělí!
Cambridge vietnamec
V hostelu kde bydlíme mluví jen místňácky. Je to sice zábava, ale také výzva! Vlastně cokoli zde je výzva. Pokoj? Motorku? Ok! Ale tím rozhovor začíná a končí. Naštěstí se tu žení Anh. Učitel angličtiny. Těsně před obřadem - svým - nám pomohl s paní recepční.Večer si povídáme o všem možném. Od Vietnamu až po Saigon. A pry vypadám(e) na 27. Super ještě nejsme na odpis a to jsem se ani neoholil;)