Hoi An na čtyřech kolech

Dva bicykly mají dohromady  čtyři kola, to dá rozum. A tyto čtyři kola poháněné nejstarší využívanou pohonnou energií 'nohama' nám ukázala opravdový venkov.

Pokud máte kolo od ubytování v ceně, je to výhoda. Pokud to kolo i jede je to druhá výhoda. Naštěstí paní domácí měla olejničku, zaseklý zámek jsme rozhýbaly a hurá na výlet!

Poznámka: Zamčené kolo

Zámky tu používají takové ty 'bikesharové'. Pod sedačkou u kola se zacvakne skrz výplet vyndá klíček a kolo je 'zabezpečeno'.

VSZ - Vietnamský Zahrádkářský Svaz

To asi nejvíce odpovídá realitě. Hned za městem uhýbáme do betonem dlážděné cesty (trochu horší a užší D1) a jedeme mezi políčky a rybníčky obdélníkového tvaru. Tu je domorodec na loďce, tam zas řídí vodního bůvola. Vedle pánové pytlačí na vlastním rybníčku a u toho spokojeně pokuřují.


Tuto idylku opodál lehce kazí výstavba přivaděče k hlavní cestě. Dělníci jsou přátelští. Asi je z rutynní práce vytrhl fakt, že dvě silniční retrokola s viditelným kousancem zubu času jedou blátivou cestou mezi poli. Kdyby byla políčka a rybníky ohraničeny, už by chyběl jen nápis Svaz pěstitelů a chovatelů, osada Hoi An, Záluží. :)

Velký zlí ratlík a moře vody

Cestou zpět si uděláme zastávku na pláži. Než se dostaneme do bílých písků pod nakloněnými palmami je třeba se kus vrátit. Locus mapy jsou poměrně přesné, jen... nepočítaly s novým rezortem, který zatarasil cestu. Cestou zpět nás pronásledoval velký zlí ratlík. Jeho zuřivý štěkot ještě více dráždilo drncání kol. Buddha byl milostiv - nekousl nás.

Bílé písky v monzunovém období, no nic moc. Rozbouřené moře, obrovské pytle s pískem jako zábrany a cedule zákaz vstupu. Koupání si necháme na jih.