Autobus zastavil. Z pohledu Asie a vůbec všeho, co jsme zažili za cestu, je jeho zpoždění zanedbatelné - pouhé čtyři hodiny! Když přicházím k batohu, vidím jak z něj odkapává voda...
Uznávám, nechal jsem úvod jako cliffhanger (pro ty z vás, co pojem úteso-viseč neznají, jde o takovou tu scénu na konci seriálu, kdy se dozvíte, že pokračování příště).
Uznávám, nechal jsem úvod jako cliffhanger (pro ty z vás, co pojem úteso-viseč neznají, jde o takovou tu scénu na konci seriálu, kdy se dozvíte, že pokračování příště).
A zde bych opravdu, ale opravdu rád pochválil bavorské návrháře batohů! Právem jsem se zděsil, když mi došlo, že můj batoh byl cca 10 min pod vodou při průjezdu záplavami. Později jsem s ohromnou radostí po otevření zjistil, že vyjma horní kapsy vše přežilo! Uf.
Z místa, které rozhodně není zastávka odcházíme s Italem Markem (příjmení nám neřekl, ale tuším, že to bylo Polo nebo tak nějak). Bohužel v hostelu, kde bydlí mají jen jedno místo, tak bydlíme o kus dál. Za dvě stovky na hlavu. Není to nejlevnější, ale zase máme kde osušit promáčený batoh.
Masáž? 20min loď? Šťastná hodinka
Hoi An je malé městečko rozeseté i na několik ostrůvků. Centrum tvoří již lehce omšelé koloniální stavby, ve kterých se mimo historického muzea a kavárniček usídlili i prodejci lampionů, obleků a další veteše, co povětšinou není potřeba. Mezi hlavními ostrůvky jsou mosty a mezi mosty parkují lodě, malé i velké.
"Ne děkuji jste milá, ale nechci se svézt s lampiónkem na loďce a s plovací vestou". Tuto atrakci, převážně pro turisty asijských zemí pro tentokrát vynechám.
Když se zdvořile vymaním ze spárů všech námořnic začína odmítání masáží. Do třetice všeho jsou tu šťastnohodinkáři - happy hour - pomalu vas přemlouvají, aby vám mohli dát drink grátis. Chvíli jsem koketoval s myšlenkou, zda-li se nezeptat je-li k 'happy hour' také 'happy end' ale co kdyby náhodou odpověděli, že ano.
A pak tu jsou ti eko tuktukáři, aneb tuktuk hnán lidským pohonem. Opět hojně využívané asijskými turisty ;)
A pak tu jsou ti eko tuktukáři, aneb tuktuk hnán lidským pohonem. Opět hojně využívané asijskými turisty ;)
Tržnice
Přes den se nechám pohltit v gastroorgazmu v podobě návštěvy zastřešené tržnice. Sednu si k pultu vyberu jeden z místních specialit Cao Lau - nudle omáčka vepřové a krevety. Na závěr záviteček a shake (samozřejmě bez ledu! ) z avokáda.
Noční trh je vlastně stejně krásný jako ten denní. Jen to jí tržiště ozařují rozsvícené lampiony a to je dělá kouzelnější.
A zítra? Zítra se podíváme za město, kde roste 'naše jídlo'.