Ha Tien a malý Ha Long

Když loď z Phu Quoc kotvila v přístavišti městečka Ha Tien, nic nenaznačovalo, že tento den bude výjimečný. Dny s očekávaným zážitkem s přibývajícím množstvím zážitků postupně blednou, dny s překvapením si vybavíte živě, ještě dlouho po té.

"A kde budete bydlet?" obvyklá otázka po jakémkoli přejezdu. "Viet Tien Hotel" ... "Ok Ok" přeloží řidiči a z přístavu se jede na novou základnu.

Hotel Hostel Homestay

Jak se i v běžném nákupu stává název neznamená kvalitu. Homestay může být od verze 'bydlím za vaším obývákem' až po verzi 'opravdu to není hotel?'

Oproti tomu hotel může mít nefungující sprchou, a splachování kýbl a naběračka. Ale kdo trempuje tomu toto přijde jako luxus ;)

Mo So

Oblast okolí městečka je bohatá na zajímavosti. Bohužel 30km je max vzdálenost kterou ujedu za hoďku a čtvrt, protože cesty jsou tu horší kvalitou a železný oř startuje, ale pro změnu nemám ručičku palivoměrku.

Paní na recepci stejně jako vietnamista.cz zmiňuje jeskyní Mo So a pláž vypadající jako malý Ha Long.

U jeskyně mame výřečného průvodce. S angličtinou došel ke slovíčku you "ju"="ty". Takže vždy řekne you a ukáže. "ty pozor na hlavu", "ty tady", "ty já fotím", "ty tady chyť".


Až bude velký  asi bude fotograf bylo vidět, že ho práce s Nikonem baví ;) dokonce vyzkoušel i přiblížení, ale pak uznal, že mít na fotce jen nás je škoda a proto fotil na nejkratší ohnisko, tedy co nejvíce panoramaticky.

"you" a ukazuje stupňovité  schody rukama volně přeloženo 'polezeme nahoru'. a stoji to za to! Jsme  asi 50m nad zemí, kde koukáme široko do kraje.

Malý Ha Long

Tak je možné pojmenovat dvě trčící skály z vody asi o patnáct km dále. Je to neturistická oblast. Cestou potkáváme skupinu dětí na kolech, asi třídní zájezd, jsme pro ně exotičtí a všichni mávají a volají haló.


Cestou se střídají pláže, koupatelná pak s naplaveným odpadem a tak dokola.

Na malém Ha Longu je zajímavý nejvíce život místních. A jejich radost z návštěvy cizince je veliká. I na to jsou ale připraveni. Vstupní taxa 5k do oblasti je toho důkazem.

S ptákem v puse aneb překvapení dne

Zaujal jsem vaší pozornost? To je dobře, ale v  zápětí vás zklamu. Do odvětví p-průmyslu stále nedělám.

Hlad a vůně pečeného masa mě přiměl zastavit motorku. Pomalu parkuji a v tom na mě mává skupinka mužů u stolu. Vidí, že jsme dva přindavají plastové židličky a nalévají rejžovici. "Pánové, já řídím", gestikuluji a v duchu si říkám, že mimo to mám docela rád i svůj zrak. "Mot"! volně přeloženo jako jednu s námi dáš! Když se chystají na další dávku zdvořile s úsměvem odmítám, přesto, že je pití opravdu znamenité, skoro jako slivovice."To nevadí že řídíš, pij, motorku tu můžeš nechat a jet busem. Ale notak, alespoň jídlo si dáš ne?" a táhne mě ke grilovacímu stánku. Janička ví, co se tam točí a gestikuluje, že raději panáka.

Moc nerozumím tomu proč raději to mikro kuře nevykrmí. Takto plácat energii na něco, co se dá jen olíznout, protože maso tam prostě není.


"Já ... Vietnam. Ty ?" Zeměpis bohužel nepatří mezi silnou stránku ani jednoho z nich, tak i tentokráte mne zachránil google. 

Chvíli hrajeme pantomimu, kdo co dělá ale brzy se sešeří a silnice nepatří do kategorie 'řidičův sen' tak se loučíme. Foto na závěr a zaplatit.... "prosim tě toho ptáka neplať pozval jsem tě", ukazuje plnou prkenici. Tenhle zvyk v Plzni zavedu také. Když potkám cestovatele vezmu 'ho' na pivo nebo 'ji' na kávu. Skoro se až stydím, že mě to nenapadlo dřív.

Dát si rybu, to nemá chybu

Hlad jsem 'ptákem' nezahnal, takže zastavuji o asi dvacet kilometrů dál, kde paní točí na grilu rybu neznámého tvaru. Má terásku s výhledem na západ slunce.

Večeře pro dva za osmdesát korun a k tomu podívaná na pohasínající horizont.