Bus jak ho neznáme

Saigon mě moc neokouzlil. Nebudu jej srovnávat s výletem na Kokořín, ale s takovým Čínským Chedng Du. Chengdu bylo zelenější ... takže pryč z betonu, jedu do Dalatu.

Naneštěstí jedeme přes den, ale i tak to má cosi do sebe. Vyjíždíme z centra minibusem na svozové místo odkud jede lůžkový bus (docela chytré řešení jak prokličkovat jinak ucpané město. Aby byla reportáž zajímavá, přidávám vhled i na zastávky. Milovníci MHD a dopravy vůbec ocení ;)

 

Inspirace pro SA i FlixBus

Ze střední a jižní Ameriky znám busy kde je opravdu prostor pro nohy a ještě je možné si pohodlně sklopit sedačku. Vietnam nasazuje laťku ještě výše. Tři řady paland nesníží kapacitu autobusu ale naopak zvednou komfort.

Jako vždy, je tu háček. Mezitím co křehká vietnamka má prostor pro sebe, batůžek a kočičku hello kitty, snažím se svých 193 cm zkomprimovat tak, abych moc nevyčníval ale zároveň si dopřával komfort poležení.

Asi tak ob dvě hodiny stavíme. Čůrací pauza,  objedová pauza a jsme v Dalatu.

Poznámka nad čarou: Tenkrát poprvé

Nenechte se odradit nadpisem ala "Bravíčko 97' ", podobnost je čistě náhodná. Poprvé jsem se zouval do autobusu. Na zastávkách přistavili přepravku s žabkami. Pauzy tedy absolvuji v erární bezpečné obuvi. Bezpečné dodávám proto aby každý věděl, že výše molitanu je vždy větší než hloubka jakékoli louže v areálu toalet. Dokonce i nejotrlejší spolucestovatelé běžně používající ponožky zde daili přednost bezpečí před komfortem. :) Na důkaz mé pravdomluvnosti přidávám fotodokumentaci přepravky a mých obnažených údů - čtenáři rozuměj ... nohou.



V průběhu cesty nezemřel zadušením žádný účastník zájezdu, měl jsem čisté ponožky.